Vlastně to byl takovej můj úlet. Seděla jsem u tchýňky v křesle a četla jsem si noviny. Konkrétně katušky. Objevila jsem v nich upoutávku na festival sborů. Přihlášky do 25.května. Noviny to byly poměrně staré. Asi tak měsíc. A událo se to dejme tomu 24.května. Takže jsem popadla dopisní papír a přihlásila nás. Pak jsem začala shánět mapu a hledat, kde je Ústí nad Orlicí. Když jsem se sboru přiznala, že pokud nás vyberou, pojedeme do té tramtárie, přijali to s nadšením. Rychlým a naprosto spolehlivým průzkumem veřejného mínění (v rámci sboru jsem se zeptala všech) jsem vyzjistila, že naprostá většina předpokládá, že nás nevyberou. Naprostá většina předpokládala špatně. V říjnu 1996 jsme takhle hezky nastoupení stáli v ústeckonadorlickém kostele a předváděli, co v nás je. Báli jsme se moc. Aspoň mně se třásla kolena tak strašně, že dodneška mám na džínách vrásky.