Festival v Českých Budějovicích byl poměrně rychlý a krátký. Byl zřejmě především interní přehlídkou sborů před sbory, protože jsem si nevšimla žádných plakátů (jednak) a protože jsem v průvodním slově zaslechla tak trochu i kritické připomínky (druhak). Začal ve dvě hodiny odpoledne, vlastní vystoupení pak kolem třetí, a skončil před pátou večer. Pak byla mše svatá, která tou dobou v katedrále obvykle bývá, při ní vybraný sbor zpíval znělku a ostatní se připojili z místa, kde zrovna dleli. Jak to znělo nevím, naši zpěváčci pospíchali domů a odjet jsme museli přede mší. 
      Organizace se potýkala s problémy, za které tak trochu nikdo nemohl. Zafungovalo ono klasické, že když něco je v nějaký termín, jistě se na ten termín schumelí ještě i dvě tři jiné akce. A tak se začínalo místo v kostele v kinosále konzervatoře. Popadla mě tak trochu obava, že tam odzpíváme celý festík. Bylo tam sice tepleji, to je pravda, ale současně jsem si uvědomovala, že náš sbor prostě nejlíp zpívá v kostele (zřejmě díky akustice a echu, které zvuku hodně pomůže) a že si neumím představit, jak by to znělo… Obavy se ukázaly býti liché, po zahájení jsme se přesunuli ke zpěvu do katedrály. 
      Velmi vhodné bylo představování sborů svými sbormistry v rámci zahájení. Možná i díky tomu se opravdu navázaly nové vztahy, i když jinak už moc příležitosti nebylo. Ne že by nebyly pro sbory zpřístupněny prostory na biskupství, ale dovnitř se chodilo na zvoneček a ta drobnost stačila, abychom tam zavítali na čaj poprvé a naposled a jinak se drželi spíše venku nebo v katedrále (do té se zvonit nemuselo). 
      Vystoupení téměř všech sborů bylo shora z kůru. Zřejmě proto, že dole nebylo na co doprovázet a většina sborů zpívala s varhanami. Uvědomila jsem si, že mi dělá problémy soustředit se, když nevidím „těleso“ hudbu provozující. Asi jsem nebyla sama, protože ti, kdo zasedli k poslechu, mezi sebou nezvykle dost mluvili. 
 Naše vystoupení snad bylo vcelku dobré. Nebylo nás tentokrát nejméně, dvanáctičlenný sbor tam byl (alespoň myslím) ještě jeden, zpívali jsme ale zdola a hned zezačátku, takže jsme měli poměrně pozorné a četné publikum. Jen nevím, nevím, jak to znělo. Vnímala jsem nějakým desátým smyslem cosi zvláštního v atmosféře a nebyla schopna rozluštit, co to je. Nedalo se to pojmenovat „hluk“, ale působilo to na mne rušivě. Měla jsem tendenci čekat se zvednutýma rukama, až se všichni „ztiší“, ale přitom ticho bylo. Jen takové zvláštní, šumivé, rozčeřené… Ale pak jsem těma rukama mávla a zpívalo se… Akusticky mi naše vystoupení přišlo nezvykle tiché, a i když je katedrála nevelká (nebo na mne alespoň působila nevelkým dojmem), obávala jsem se, že vzadu nebylo slyšet. Někdo před kostelem nás ale oslovil, že prý jsme moc hezky zpívali, že to bylo slyšet až ven. Inu, zdání klame… 
      Jestli měl Martin, hlavní organizátor, smůlu, pak především v tom, že mu byly uloženy povinnosti, které mu dovolily sice festival zahájit, ale pak musel odejít a tak průběh festivalu téměř nemohl sledovat. Bude-li tedy organizovat setkání příští, bude ochuzen o zkušenosti z toho prvního. Já osobně doufám (a vyprošuji), že případné další setkání nepadne na stejný termín se setkáním Plzeňským. Obávám se, že bych náš sbor totiž odvezla do jiné diecéze než patří, protože – neubráním se srovnání – v Plzni to bylo lepší (už jen to společné vystoupení, ale i právě společné nacvičování a neuvěřitelně otevřené zázemí – z biskupství byl pro nás v tu chvíli průchoďák …). A přece jen, jsme pobočka Scholy od Redemptoristů, ne? :-)